Hmm. Ne že by nebylo co psát (shrnutí zážitků ze srpna a září mám rozepsané asi dva měsíce), ale čas je v tomhle semestru nedostatkové zboží. Navíc jsem čím dál větší poctivec a šprťák, takže se doma ukážu tak na dvě hodinky denně, abych nepomřela hladem a dále vesele létám na trase wurmlopa. Na večírky nezbývá sil, příp. se všechno splácne v jednom týdnu tak, že zbyde rozmazaná šmouha z ranního svítání. Blbé je, že druhý den už se nemává rukou, ale spíš se trpí.
Začínám trochu panikařit z blížícího se zkouškového, protože i když jsem nikdy nedělala v týdnu pro školu tolik, co teď, stejně nestíhám. Do toho první útržky diplomky, hromádka seminárek (zlo!!!) a endlessly reading reading reading... A paradoxně si den po odevzdání diplomky zvolím téma druhé bakalářky. "Tebe nebaví psát a máš vystudovanou žurnalistiku?!" Kruté životní pravdy, děti.
A místo abych šla pěkně o půlnoci spát, tak tu sedím na posteli, poslouchám KOL a mám záchvaty kreavity. Ne, nic konstruktivního z toho nevyleze, ale opájím se pocitem, že by mohlo. Haha.
Začínám trochu panikařit z blížícího se zkouškového, protože i když jsem nikdy nedělala v týdnu pro školu tolik, co teď, stejně nestíhám. Do toho první útržky diplomky, hromádka seminárek (zlo!!!) a endlessly reading reading reading... A paradoxně si den po odevzdání diplomky zvolím téma druhé bakalářky. "Tebe nebaví psát a máš vystudovanou žurnalistiku?!" Kruté životní pravdy, děti.
A místo abych šla pěkně o půlnoci spát, tak tu sedím na posteli, poslouchám KOL a mám záchvaty kreavity. Ne, nic konstruktivního z toho nevyleze, ale opájím se pocitem, že by mohlo. Haha.
0 comments:
Post a Comment