sickness.

Jaujaujau. Z jedné strany týden klidu a odložení všech povinností na dobu neurčitou, z druhé (a té horší) naprostá neschopnost zvládnout cokoli jiného, než v minutových intervalech vrhat plíce na světlo boží a rozeznávat na teploměru devětatřicítku. Jsem nervózní z toho, že jsem si musela přesunout zkoušku (zhroucené plány!) a taky z toho, že se nemůžu učit na tu delší. Z nouze jsem si v týdnu dokonce pustila televizi. Viděla jsem jeden báječný díl Stefanie o klukovi, co má nevyléčitelné astma a o holce, která má aneurysma a může ji kdokoli prasknout, přičemž bylo jasné, že se nakonec dají dohromady, no romantika jako blázen. Nepřepnula jsem to jen z důvodu, že ten týpek chrchlal stejně ukrutně jako já, taky se z toho málem vždycky poblil, akorát měl teda transplantovanou plíci, jo jo. A stříhal kytičky.

Čeká mě poslední fáze zkoušek, jeden větší projekt a pak už jen datlování a bivakování ve zbrojce až do května. Na to vysedávání ve večerních hodinách se i docela těším, teď jen, aby z toho něco vylezlo. A pokud možno víc než skolióza z věčnýho tahání noťasu.