Monday, February 28, 2011

crap.

"Do řitě!" má konkurenci. Jsem od přírody líný člověk, poslední dobou se mi dařilo tuhle neřest velmi úspěšně překonávat, ovšem na úkor své tělesné schránky, která mi to teď pěkně vrací. Koho by napadlo, že nedostatek emgéčka se projevuje tak blbými způsoby. Bolavý nohy se přežít dají, horší je to s absolutní neschopností vstát ráno z postele, kdy tělo odmítá jakoukoli aktivitu a leží jak v posledním tažení. A donutit se v průběhu dne učit, číst bláboly, nedejbože psát je nadlidský úkol. Tentokrát bohužel doopravdy.

High Violet se (doufám) nikdy neoposlouchá. Ve spojení s plným hrnkem, rušnou ulicí pod sebou a notebookem na klíně je to moje freak pleasure. Ještě kdyby ta ulice byla krapet rušnější a krapet níž...

Tokyo at Night - Shinjuku, Shibuya, Ebisu / 東京- 新宿区, 渋谷区, 恵比寿区
Uwe R. Zimmer, 2008.

2 comments:

veronika said...

jo, nedostatek mg si moc dobře pamatuju, když jsem dělala státnice. ráno jsem vstávala tak dvě hodiny, načež se mi hlava zamotala tak, že jsem si musela jít zase znova lehnout. a tak pořád dokola. je to svinstvo. a je to stresem. zvolni kočko. pusu

helena v. said...

rada bych, ale je to debilne zacykleny :/ nestiham -> vic stresu -> vic blbych stavu -> neschopnost delat a jsme opet na zacatku, takze je to ve vysledku stale horsi a horsi. uz mam te skoly po krk :(