Divné je to všechno. Po stresuplném týdnu, kdy jsem očekávala popravu před nastoupenou jednotkou (rozuměj prezentace před celým ročníkem), jsem sice o hlavu nepřišla, ale oddělaná jsem solidně. Přemohl mě bacil (to už je na tomhle blogu pěkné klišé!), tudíž trávím večer zíráním na monitor s ukňouraným Yorkem. A místo betonu mám ve skleničce aspirin. Otázka je, jak moc je tahle alternativa horší než mačkání se se sotva dvacetiletým davem na pár metrech čtverečních, utrácením peněz nachystaných na smysluplnjší aktivity a poslechem milionkrát ohraného playlistu. "Dej tam ňáký skútry!" No offense, dav si žádá svoje.
A olomoucký propletenec je čím dál tím hustší a čím dál otravnější. Nebo se ze mě stává starý ubručený asociál. Juchů.
Školu nestíhám vůbec. Úměra mezi počtem předmětů a práce nutných k jejich splnění je bohužel nepřímá, takže to vypadá na menší odklad. Aspoň splynu s davem, hmm.
A olomoucký propletenec je čím dál tím hustší a čím dál otravnější. Nebo se ze mě stává starý ubručený asociál. Juchů.
Školu nestíhám vůbec. Úměra mezi počtem předmětů a práce nutných k jejich splnění je bohužel nepřímá, takže to vypadá na menší odklad. Aspoň splynu s davem, hmm.
0 comments:
Post a Comment