Člověk se o sobě pořád učí. Co dřív nešlo, je najednou každodenním chlebem. Nad čím se mávlo rukou, se teď zatíná pěst. Co se se skřípajícími zuby spolklo, hořkne v puse a zůstává. Intenzita emocí se zvyšuje špatným směrem a přes rty vychází slova, která se nevyslovují. A uplynulé dny, měsíce a roky se snad raději ani nepočítají...
They'll find us here here here in the guest room
where we throw money at each other and cry
The National
0 comments:
Post a Comment