Elegantly Wasted

u were the last high.

2011-11-21T01:24:00.003+01:00

Beztak. Slíbila jsem si, že ty ufňukané příspěvky trochu prostřídám, situace jsou ale čím dál kurióznější. Po hodně špatných večerech, kdy by si člověk s radostí prostřelil hlavu, přichází apatické noci s melancholicko-rezignačními stavy. Mávám rukou, kašlu na blízkou budoucnost a další den bloudím nad ránem mezi paneláky. Ani jsem nevěřila, jak je jednoduché vykašlat se ve zhrzenosti/smutku na strach. Jsem husa hloupá, opravdu. Jestli by mi to všechno za to stálo!?

Naštěstí to vypadá na postupné vyjasňování. Nekonečno nebude a malé radosti ("ahoj, já jsem milan!") proberou hlavu aspoň na chvíli. Navíc, práce je dost a hry na oběť jsou spíše k smíchu. Hry na empatii a svobodu jednání k pláči.

I wait with good intensions but the day it always lasts too long.

2011-10-22T00:24:00.005+02:00

Dvacet let života v krabicích a opouštění víc než jen milovaného domova. Práce, bakalářka, diplomka, shánění praxe, shánění bytu, snaha být oporou za každou cenu, každému, kdykoli. Na vlastní emoce zbývá jednou za pár dnů slzavá pětiminutovka před spaním a jede se dál. Jak dlouho ještě?

guest room

2011-09-17T23:30:00.008+02:00

Člověk se o sobě pořád učí. Co dřív nešlo, je najednou každodenním chlebem. Nad čím se mávlo rukou, se teď zatíná pěst. Co se se skřípajícími zuby spolklo, hořkne v puse a zůstává. Intenzita emocí se zvyšuje špatným směrem a přes rty vychází slova, která se nevyslovují. A uplynulé dny, měsíce a roky se snad raději ani nepočítají...

They'll find us here here here in the guest room

where we throw money at each other and cry

The National

...

2011-09-02T12:17:00.007+02:00

Pocity smradlavého hadru na podlahu. Vymáchat, vytřít a vyhodit. Sobeckost vlastní. Sobeckost druhých. Nepřijímání důsledků, nepříjímání zodpovědnosti. Nevědomé překročení stanovených hranic. Celoživotní sbírání odvahy na poslání některých do tmy vs. čtyřtýdenní víra v druhou polovinu. Čtyři týdny?! Jděte do hajzlu.

pletem z houen bič.

2011-08-23T22:02:00.002+02:00

Že jsem se nevsadila, pch! Rozmasakrované koleno hned první den Trauče (aneb tam, kde je jediným rovným a nerozbahněným místem kousíček chodníčku nahoře) a potraučovou angínu připisuju do seznamu zacosakra. Apaticky ovšem, whatevs, že jo.

EPIC.

nespavosti zdar.

2011-08-15T01:17:00.003+02:00

the road of least resistance

2011-08-06T13:13:00.002+02:00

Je naprostá pitomost schovávat si dobré víno na zvláštní příležitost. Co je to sakra vůbec za blbost, ta zvláštní příležitost?! Člověk by si měl užívat každý den a nekončit v situaci, kdy ta sedmička zbyde jen pro něj samotného, nemluvě o tom, že nějaké vychutnávání se ve stavu jáseprostěmusímožrat nehrozí.

Letošní kalendář si poleju černou tuší. Bohužel zbývá do konce ještě pár měsíců a vzhledem k všeobecné pravdě, že hovna padají ve velkém, je nutné být stále ve střehu. Časy jsou zlé, Kamile.

why even bother.

2011-05-27T01:02:00.004+02:00

Home alone a sklenička chenetu. Deprese v osm, deprese o půlnoci, deprese v jednu. Electric Baby dvacetkrát za den. Absolutní nechuť pokračovat ve studiu, absolutní chuť skočit rovnýma nohama do práce. A do neznáma. Vést život a nejen si na to hrát.

Přemýšlím, kdy jsem byla naposled klidná a neměla pocit, že mě ten stres každou chvíli sežere. Stres ze školy, ze vztahů, z budoucnosti, ze sebe samé, z toho, co mě opět profackuje, když začnu upadat do příjemné vidiny usazenosti.

saddened.

2011-03-24T17:56:00.004+01:00

21/3
Hm. Pod tlakem a únavou se některé myšlenky ubírají dosti blbými směry. Není moudré se nad nimi pozastavovat, natož snad aby to bylo fér, ale řekněte to vlastní hlavě.

Potřebuju tu jarní chatu jako sůl. Potřebuju se nadechnout čerstvého vzduchu, přeřadit vražednou rychlost ubíhajích dnů na líně plynoucí odpoledne s lahváčem v ruce a sluníčkem v obličeji. A především potřebuju společnost lidí, se kterýma si člověk prostě povídá. Neplácá ptákoviny jako při setkáních typu "no tys mi tu chyběl/a", neusmívá se jako v posmrtné křeči a nepřeje si být tisíce kilometrů daleko. Netušila bych, jak mi to jednou bude připadat vzácné. Ale poslední dobou mám čím dál silnější pocit, že většina vazeb, co si člověk na výšce vytvoří, velmi rychle ztratí na síle a nakonec zbyde jen chudé míjení se na chodbách univerzity. Je fakt, že základ se na propitých a protancovaných nocích, kdy je člověk rád, že došel domů, buduje těžko. A že za těch konkrétních pět let člověk ujde pěkně dlouhou a klikatou cestu, která je (díky)bohu(žel) pro každého jiná. Ale stejně to tak nějak mrzí.

24/3
Včerejší posezení u piva mě trochu povzbudilo. Pořád tu jsou tací, kteří mají obě nohy na zemi a pozastavují se nad stejnýma věcma jako já. Úleva.

Do svého nekončícího seznamů nemocí a chorob, které mě kdy potkaly, mohu úspěšně připsat velmi fešnou bouli u oka aka ječné zrno a taky sklerózu, protože zapomenout na diplomový seminář...škoda mluvit, přátelé.

where the weeds take root

2011-03-17T00:55:00.003+01:00

Divné je to všechno. Po stresuplném týdnu, kdy jsem očekávala popravu před nastoupenou jednotkou (rozuměj prezentace před celým ročníkem), jsem sice o hlavu nepřišla, ale oddělaná jsem solidně. Přemohl mě bacil (to už je na tomhle blogu pěkné klišé!), tudíž trávím večer zíráním na monitor s ukňouraným Yorkem. A místo betonu mám ve skleničce aspirin. Otázka je, jak moc je tahle alternativa horší než mačkání se se sotva dvacetiletým davem na pár metrech čtverečních, utrácením peněz nachystaných na smysluplnjší aktivity a poslechem milionkrát ohraného playlistu. "Dej tam ňáký skútry!" No offense, dav si žádá svoje.

A olomoucký propletenec je čím dál tím hustší a čím dál otravnější. Nebo se ze mě stává starý ubručený asociál. Juchů.

Školu nestíhám vůbec. Úměra mezi počtem předmětů a práce nutných k jejich splnění je bohužel nepřímá, takže to vypadá na menší odklad. Aspoň splynu s davem, hmm.

crap.

2011-02-28T22:10:00.005+01:00

"Do řitě!" má konkurenci. Jsem od přírody líný člověk, poslední dobou se mi dařilo tuhle neřest velmi úspěšně překonávat, ovšem na úkor své tělesné schránky, která mi to teď pěkně vrací. Koho by napadlo, že nedostatek emgéčka se projevuje tak blbými způsoby. Bolavý nohy se přežít dají, horší je to s absolutní neschopností vstát ráno z postele, kdy tělo odmítá jakoukoli aktivitu a leží jak v posledním tažení. A donutit se v průběhu dne učit, číst bláboly, nedejbože psát je nadlidský úkol. Tentokrát bohužel doopravdy.

High Violet se (doufám) nikdy neoposlouchá. Ve spojení s plným hrnkem, rušnou ulicí pod sebou a notebookem na klíně je to moje freak pleasure. Ještě kdyby ta ulice byla krapet rušnější a krapet níž...

Uwe R. Zimmer, 2008.

closed eyes never see it comin...

2011-02-21T00:35:00.003+01:00

Oh myyyyyyyyy, 29. května se splní můj několik let vytoužený sen (před šesti lety se dilema Mars Volta vs. QOTSA vyřešilo tak, že nijak :). A klíďo píďo tam v davu zdechnu, obhajoba neobhajoba.

osobněji.

2011-02-18T22:40:00.004+01:00

Občas mě při pročítání různých blogů a možná teď zvlášť při obrodě Heleny napadá, co je sakra na té žurnalistice tak přitažlivého, že chce být každý novinářem. Novinářem, ne televizní pseudohvězdou sdělující soustrastným hlasem, že obyvatelům v Horní Dolní hrozí záplava výkaly z přeplněného septiku. [klišé alert] Taky mě bavilo odmalička psát, doteď mám schovanou svou první pohádku (každá věta jiným barevným fixem :), představa vlastní vydané knížky se mi taky pořád zamlouvá, ale o tomhle žurnalistika není a rozhodně nejsem jediná, kdo na to během studia přišel. Vlastně jsem k "řemeslu" nikdy nepřičichla, praxi jsem si odkroutila právě v krabici (i když byla mnohem přínosnější než vaření kafe v doopravdické redakci, samo se neudělá, ubohý praktikante!), ale historky spolustudentů mě straší ve snu a nutnost psát fofrem ještě víc, nemluvě o mé fobii z telefonování. Ať tedy žijí fikční světy, postavy a vztahy, které lze kdykoli sprovodit ze světa buď tlačítkem na klávesnici, nebo obyčejnou sirkou.

music

So far se rok 2011 jeví hudebně velmi slibně. Dostat v jednom měsíci desky od čtyř oblíbených interpretů je největší odměna za nadprůměrně odvedenou práci přes zkouškové a ještě něco víc. Kéž by byl čas jen tak ležet a poslouchat a vnímat a užívat a snít. Asi si založím živnost a budu na objednávku vytvářet hudební playlisty podle nálady. Byla bych v tom bezpochyby perfektní.

sickness.

2011-01-24T00:17:00.003+01:00

Jaujaujau. Z jedné strany týden klidu a odložení všech povinností na dobu neurčitou, z druhé (a té horší) naprostá neschopnost zvládnout cokoli jiného, než v minutových intervalech vrhat plíce na světlo boží a rozeznávat na teploměru devětatřicítku. Jsem nervózní z toho, že jsem si musela přesunout zkoušku (zhroucené plány!) a taky z toho, že se nemůžu učit na tu delší. Z nouze jsem si v týdnu dokonce pustila televizi. Viděla jsem jeden báječný díl Stefanie o klukovi, co má nevyléčitelné astma a o holce, která má aneurysma a může ji kdokoli prasknout, přičemž bylo jasné, že se nakonec dají dohromady, no romantika jako blázen. Nepřepnula jsem to jen z důvodu, že ten týpek chrchlal stejně ukrutně jako já, taky se z toho málem vždycky poblil, akorát měl teda transplantovanou plíci, jo jo. A stříhal kytičky.

Čeká mě poslední fáze zkoušek, jeden větší projekt a pak už jen datlování a bivakování ve zbrojce až do května. Na to vysedávání ve večerních hodinách se i docela těším, teď jen, aby z toho něco vylezlo. A pokud možno víc než skolióza z věčnýho tahání noťasu.

10/11

2011-01-10T20:46:00.007+01:00

Klasické zkouškové. Trávím veškerý čas zavrtaná v posteli, pohřbená pod tunami papíru a nehty mám nalakované zvýrazňovačem. Co hodinu kontroluju výsledky zkoušek a co deset minut upadám do mikrospánku po non sleep nights, na které už nezabírá ani to kafe.

Vánoce byly bezva. Klučičí tahy ve vé až do rána, "bordel", cukroví u ohně a Chelsea Dagger. Domácí pohoda bez kazů a pečení cukroví až po svátcích. No co, dřív nebyl čas. Dostala jsem Igráčkovo bistro, spoustu knížek a spoustu obálek.

Silvestr neslavím a nemám ho ráda, proto jsme se preventivně opili už 30. Btw už nikdy nebudu dělat guacamole pro společnost, která upřednostňuje červenou bůhvícojevtomnacpanýajetobezchutě omáčku z obchodu. Taky dobře, aspoň mi zbylo víc a nacpanej žaludek ustál i ty odporné kombinace alkoholu, ze kterých bych už mohla pomalu vyrůst. A silvestrovské vystřízlivění nakonec nepřišlo. Znáte to - dvě piva a jsme tam, kde jsme skončili...

photo by tenzo

...

2010-12-18T02:26:00.001+01:00

Musela jsem se opít. Čelit lidské ztrátě poprvé až v mém věku je v podstatě docela neobvyklé, nicméně aby to byl člověk jen o měsíc starší, to kurva NENÍ fér. Mlha, mlha, mlha a neschopnost tomu vůbec uvěřit.

just to stay in touch

2010-11-06T22:11:00.004+01:00

Hmm. Ne že by nebylo co psát (shrnutí zážitků ze srpna a září mám rozepsané asi dva měsíce), ale čas je v tomhle semestru nedostatkové zboží. Navíc jsem čím dál větší poctivec a šprťák, takže se doma ukážu tak na dvě hodinky denně, abych nepomřela hladem a dále vesele létám na trase wurmlopa. Na večírky nezbývá sil, příp. se všechno splácne v jednom týdnu tak, že zbyde rozmazaná šmouha z ranního svítání. Blbé je, že druhý den už se nemává rukou, ale spíš se trpí.
Začínám trochu panikařit z blížícího se zkouškového, protože i když jsem nikdy nedělala v týdnu pro školu tolik, co teď, stejně nestíhám. Do toho první útržky diplomky, hromádka seminárek (zlo!!!) a endlessly reading reading reading... A paradoxně si den po odevzdání diplomky zvolím téma druhé bakalářky. "Tebe nebaví psát a máš vystudovanou žurnalistiku?!" Kruté životní pravdy, děti.

A místo abych šla pěkně o půlnoci spát, tak tu sedím na posteli, poslouchám KOL a mám záchvaty kreavity. Ne, nic konstruktivního z toho nevyleze, ale opájím se pocitem, že by mohlo. Haha.

stellify

2010-09-06T21:31:00.002+02:00

Nevím, proč mám z tý písničky vždycky tak zoufalou náladu. Určitě to nebude dalším křížkem na krku (i když můj v deseti letech vysněný věk právě opouštím), beru to spíš jako krok k menší blbosti a postupně odhalujícímu se "to je to, co chci". No, není špatný to konečně aspoň tušit. Nebo si to začít připouštět a pomalu realizovat.

wedding weekend

2010-08-08T22:14:00.004+02:00

Mám odškrtnutou docházku na dalších dvou svatbách. A ty teda byly! Páteční jízda s nejlepšími kamarády, kteří budou vždycky nejvíc a takové skoro vzácné setkání pak umocnilo dojem na maximum. Na zpáteční cestě domů (půl čtvrté of course) jsme navíc chytli tu nejstrašnější průtrž s několika bouřkami, takže o zábavu bylo postaráno, zvlášť když náklaďákové tsunami zaživa pohřbilo slečny D. a E., které do té doby fintily s deštníkem. Scéna big splash nechť je zapsána do nejvtipnějších vzpomínek!
Sobotní skromný obřad se konal v kostele, do rodiny jsme přibrali novou tetičku, nacpali do sebe milion chodů jídla a litry vína (zvlášť ta Pálavička na přípitek ňamy ňamy!) a ze zahradní slavnosti se zvedli až někdy o půl druhé, což je v rámci oslav této rodinné větve přímo historický okamžik.
Odnesla jsem si únavovou virózu a zmenšenou nechuť se vdávat, protože to opravdu může být hezké, když tomu oba věří. To jsou věci, co. Na mé vizi se ale nic nemění, tak! :)

inception

2010-07-27T13:06:00.003+02:00

Nerada chodím na filmy v momentě největšího hypu a do narvanýho kina. Po Hanebných panchartech se mi to i tentokrát vyplatilo. Nicméně - proč se sakra Inception překládá jako Počátek, když se v celém filmu mluví o vnuknutí? Jasně, že to zní líp, ale nedává to smysl. Proč vyzní všechny vizuální scény mimo trailer jenom jako vata? Hroutící se budovy v Pustině vypadaly v traileru božsky a ve filmu prostě jen jsou. Nic víc. A ten konec s otazníkem, to bylo teda klišé.

Plus za famózní hudbu, dobrý trailer, který divákovi vlastně neodhalí vůbec nic, skvělou režii, kdy se nebylo kde ztratit (že recenzenti?) a především gradující finále probouzení se ze snů ve snech. A Josephe tys nám vyrost! :)

colours of pohoda

2010-07-22T08:59:00.004+02:00

To zase byly dva víkendy luxus nad luxus. Nachodila jsem kilometrů na rok dopředu, stejně jako se pročvachtala hektolitry vody, o pivu ani nemluvím, a to vše ve výborné společnosti.
Na Pohodě vládla (nečekaně a originálně :) pohoda, Bažant, na šutr ztřískaný Adam Green, Milesiny báječné šaty, emoce zbytečně nedojící film o loňském ročníku, "Golden brown texture like sun, lays me down with my mind she runs", ďábelský kovboj z Wovenhand, falešný Ian Brown (stejně je boží), užaslí Klaxons a henparty ve stanu. Doufám, že z toho měli někteří pořádný puchýře na prdeli. V sobotu vyhrál sadistický spritzer s hadicí o dostřiku několik metrů, div mi neuplavaly čočky. Mandarínský klobouček z papíru nepřežil. Z break dance battlu rovnou na Vivaldiho, na Mňágu a na Casiokids, The Shoes, votřesná Juliette Lewis (to jako fakt?!), osmdesátkoví Scissor Sisters, Sladké dievča (luxusní kentus za 1 ojro, Pravé čučo za 25 centů muselo být rozhodně lepší, uf), José Gonzales, noční Pohoda z výšky kolotoče, The xx s lampiónkama, Letfield s pohmožděnou nožkou a primovní Jamie xx. Tisíckrát omílaného B-komplexe jsme zaspala, snad příště, brek brek.

pohoda

adam green

the same place one year later

Barvy plynuly patřičně volněji, nemít skoro nic naposlouchaného je občas výhoda. :) První den jedničkou Valravn, druhý den Porcupine Tree (ačkoli jsem na půlku koncertu vytuhla), láhev zelené a rozebírání rodinných problémů ve stanu, 500 hundred miles The Proclaimers (to byla rozhodně největší prdel festivalu:). V sobotu absolutní horko, člověk před sebu pomalu viděl oázy, což se v průběhu večera rapidně změnilo, takže jsem v mokrých nevyschlých botech protančila i následující den. Nicméně nejvíce překvapili Afro Celt Sound System - shledání s Johnym K. bylo nečekané, a tím víc báječné, navíc v pláštěnkách a dvojkou v krvi se nejlíp trsá, že. Neděli ozdobily Sophie Hunger a Regina svým nááádherným zpěvem a Iggy svýma lascivníma gestama. Už jsem nedoufala, že někdy uvidím prasárničky naživo.

ondřejek a antlovi

dholčák :)

bejk

returning

2010-07-20T14:52:00.002+02:00

Ty návraty domů po delší době jsou čím dál tím otravnější. Letáky v tramvajích, chuť na pivko, ale ne tam, i když dnešní večer bude stejně opět o tom, že ono tam je schopno se nakrásně stěhovat z místa na místo.

knights and the others.

2010-07-06T14:47:00.003+02:00

Kdo by to byl řekl, že jeden festivalový den dá zabrat jako čtyři. Na druhou stranu je rozdíl mít kam složit hlavu vs. nonstop jízda včetně odpolední opice. Mimo Muse jsem v podstatě neviděla nic a celkem mě to netrápí, program byl mimo headlinery (a to ještě jak které!) tradičně nudný a stereotypní. Samotní Muse dokonalí, ačkoli mi děsně chyběla Map of The Problematique (mrchy, všude jinde ji hráli!) Plug In Baby to glastonburské provedení (04' of course) rozhodně nepřekonalo a vůbec, to nejlepší nakonec. Nebejt mi tak strašně špatně, tak to považuju za jeden z nej koncertů ever. Ale když bez tatarky to v tom horku nejni ono, že jo.

prg & olo again

2010-06-27T10:04:00.006+02:00

Uaa. Takového úsilí a skvělých akcí za mnou a tolik volna (relativního samozřejmě, seminárky jsou ta nejodpornějši věc na studiu!) přede mnou. Nejprve narvaní a vyprodaní Beatsteaks, tanečky s becherovkami na baru ("tohle jsem si vždycky pouštěl, když jsem šel parkem" :) a "vsaď se, že v tom kotli nevydržíš dýl jak jednu písničku". Ha, vydržela bych celý koncert, jenom kdyby člověk neměl pocit, že je ve sprše.

Další den duo F&A a pět plzniček v Crossu a v pátek Alenčina HND Final Show, nespočet skleniček vynikajícího vína a nenásilné procvičování anglického jazyka. Great. V den odjezdu jsem dumala nad kafíčkem a cigárkem na holubamapodělaným balkóně a došla jsem k závěru, že mě toho v Olomouci drží míň, než jsem si myslela. Tak uvidíme.

A venku začíná být hezky, zkoušky mám téměř všechny hotové, blíží se fesťáky a doby výletů bez černého svědomí, že jsem opět zadupala učení. Plány na Bouzov sice vzaly za své v Olympii, ale společně se sobotním olomouckým 1/2 maratonem a včerejší tečce v podobě tří Ostravarů na Letňáku, to byl nááádherný víkend.

v duši zbylo světlo z jedný holky

2010-05-20T04:25:00.003+02:00

To byl nápad koupit si nejvíc-k-spaní-a-válení-se-povlečení. Místo toho se přikrývám peřinou z odporných skript, ze kterých umím tak jednu pětinu, chce se mi děsně spát a nějak se mi rozplývá představa, že se to zase nějak vyhaluzí. Je blbost jít den před zkouškou s nejobsáhlejším učivem pařit do čtyř do rána, v devět vstávat a jít koukat na filďáckej fotbal v příšerný kose a dešti, zvlášť s neomylnými záchvěvy mm, ale asi moc upřednostňuju psychickou pohodu.
Včera jsem předala štafetu v podobě Luciiné Ameriky. Kdybych si teď mohla napsat dopis a přečíst si ho před dvěma rokama, tak by zbylo více hrdosti a méně slz. Méně závislostí. Zkušenosti sice mají něco do sebe, ale ne každá špatná posunuje vpřed. Asi je paradoxní, že tohle píšu zrovna teď, ale včerejšek mi opět ukázal, že upínat se na jedinou věc je největší chyba, kterou může člověk dělat. Protože pocit, že jsem schopná fungovat sama za sebe, je ten nejvíc osvobozující za poslední měsíce (roky?!). I když se to líp táhne ve dvou.

And things go on no matter what I do.

2010-05-17T13:36:00.003+02:00

Blbé zkouškové. A ještě s takovým počasím. Doma při tom monotónním zvuku kapek a šedi usínám, do knihovny mě ale nikdo v tomhle počasí nedostane. Po víkendu stráveném bloumáním po hradech/mostech/muzeích/divadlech/industriálu etc. se mi navíc návrat do povinnostmi ohraničené reality zdá obzvláště na pytel. A byla bych raději, kdyby to včerejší pivo nemělo devastující účinky - příspěvky na netu by se měly samovolně po měsíci mazat, jinak nás ta historie jednou sežere. A co teprve současnost...

didn't want to be anyone's ghost

2010-04-29T21:18:00.002+02:00

V mém dnešním snu se odrazilo všechno špatný, co mohlo. Veškerý obavy, průsery, nevyřešený otázky a rovnou pěkně do detailů. A ráno jsem chtěla prohodit telefon oknem. Doufám, že si dneškem vybírám den blbec tohoto týdne, i když zkouška ohněm teprve čeká. Nesnáším víkendy a louku se zelenými a červenými kytičkami.

nothing is impossible.

2010-04-23T19:40:00.001+02:00

Krásně smutno, zvláštně šťastně.
A teď do Vertiga.

whatever

2010-04-22T09:27:00.002+02:00

Po vyčerpávající přednášce o událostech a větách a diskurzivním režimu jsme zalezli s Tomem do Vé a ačkoli jsme si slíbili dvě piva (slib či závazek ve Vé = neovladatelné nutkání ho porušit), nakonec z toho vylezly jen tři. Příjemný večer narušovalo zjištění, že v přítomnosti některých osob je člověk pořád snadno rozhoditelný, což ještě umocnila noční návštěva kostela. Sebezpytování. Budoucnost. Proč sakra? Každý chceme někam směřovat, ale připadám si ještě straaaaaaaaašně malá. "I think I thought I saw you try" tu rozporuplnost večera ještě více rozhoupalo.

http://www.flickr.com/photos/feathercircus

This bitter earth

2010-04-12T00:18:00.003+02:00

Vzpomněla jsem si na jeden krásný teplý večer v Brně, kdy jsme popíjeli na Petrově burčák a pak šli do kina a všechno bylo ok. Je mi jasné, že některé momenty zůstanou skvělé jen proto, že už se nikdy nevrátí, ale stejně mám pocit, že toho od té doby šlo do kytek až příliš.

oh hello!

2010-03-30T16:14:00.003+02:00

Není potěšujícího faktu než zjištění, že se mi za poslední měsíc přehnalo stádo 40 návštěv přes blog, jejichž vyhledávacím cílem v googlu bylo slovo "endeek". Možná je na čase pouvažovat o soukromější variantě. Prozatím všechny zdravím.

VCB & therapy.

2010-03-30T14:15:00.002+02:00

Jak je možné se poznat ve všech třech hlavních hrdinkách, když jsou navíc úplně jiné? Btw výborný film, sednul mi do nálady jak hrnec na prdel.

VCB

Moje nová záliba spočívá v psaní si pozitivních a you-can-make-it! vzkazů na papírky následně lípnutých na noťas, točení Pieces dokola a učení se "scissors cut paper, paper covers rock, rock crushes lizard, lizard poisons Spock..." Někde vedle toho bych se měla učit, když už mám to studijní volno a můžu dohnat spoustu restů. Ale doma není nálada a ve Zbrojce se mi dělá blbě. Tak to snad zase nějak dopadne, no.

relax in the pure nature

2010-03-27T16:34:00.003+01:00

Kafíčko, teráska, meemaw´s pletený svetr, zapadající slunce a Wilda Blake.

Hledat západní stezku
vedoucí branou vzteku
teď musím jít;
směr znám dík minulosti:
Lítostí vzdychám si
a hledím na úsvit.

Válka mečů a kopí
v rose mých slz se topí
a vypařuje se.
Slunce už nezná strach
a vděčně po slzách
k nebi se donese.

(W. Blake, Písničky nevinnosti a zkušenosti; Úsvit)

DAM?Ž

2010-03-24T01:50:00.001+01:00

Diskurzivní analýza zpravodajství se celkem očekávaně změnila v diskurzivní analýzu života při spoustě červeného vína ve Vertigu.

"Helenko..dyť to není vůbec o vůli, my to tak chceme."

Amen.

blood beats dark

2010-03-21T09:49:00.003+01:00

To je panečku, kocovina! Duševní. A vystřízlivění v nedohlednu. Někdy je potřeba udělat pořádnej kopanec, aby člověk zjistil. A já konečně VÍM. Blbé je to, že mi to už k ničemu není.

Vida, předchozí problém nezdá se již býti aktuálním.

...but no one else can see / the preservation of the martyr in me...

2010-03-19T15:07:00.002+01:00

Hating Olomouc vol. 2. Není tu kam utéct (+ ke komu?!), vyhnout se, nevědět. A ještě poslouchat, jak jsou druzí ohleduplní, a že bych se snad měla stydět!!! Po dvou letech mám chuť udělat si terč z něčího ksichtu a zacpat dotyčnému hubu plnou sraček, které bez jakýchkoli skrupulí plive kolem sebe. Jdu blejt.

I just wanna let it go for the night...That would be the best therapy for me.

2010-03-02T21:23:00.006+01:00

Rychle do sebe naklopit Heineken, třikrát protočit Memories, uklidnit třepající se ruce a dělat, že vůbec o nic nejde. Některé dny mají jednoduché cíle.

2010-02-22T19:16:00.002+01:00

Nadšení z double studia po prvním zkouškovém trochu vyprchalo. A po prvních dnech letního semestru je to snad ještě horší (tématika koncesionářských poplatků vs. statistická analýza dat vs. klimatologie. Haha). Snažím se nemyslet na to, co ještě musím dodělat (a jak to vůbec stihnout?!), co už jsem stihla prošvihnout a jak mám do hajzlu tyhle dny přežít, když je to všechno tak na hovno. Samozřejmě teď sedím ve Zbrojce a místo toho, abych psala jeden z xtisícmilionů úkolů, kydám srdceryvné posty na blog s nadějí, že mě někdo polituje. Ubohé.
Navíc při cestě sem jsem si bůhvíproč (moc dobře víme proč, pch) zavzpomínala na starou 15ku. Třešnička na rakvi.

What If

2010-02-09T20:44:00.002+01:00

Asi je pro mě jednodušší být postavená před rozhodnutí (zařiď se jak chceš), než je sama dělat. U člověka, co o sobě pochybuje v milionech věcí, je to neustálé co kdyby. A rozhodnutí se stává nesnesitelnějším při zjištění, že všichni, které člověk v tu chvíli potřebuje, jsou někde v trapu. Ačkoli si to stejně musí přežít a vyžrat sám.

Well..yeah :)

2009-10-11T17:36:00.000+02:00

Just because I'm losing
Doesn't mean I'm lost
Doesn't mean I'll stop
Doesn't mean I would cross

Just because I'm hurting
Doesn't mean I'm hurt
Doesn't mean I didn't get
What I deserved
No better and no worse

end of summer

2009-09-23T19:01:00.002+02:00

...a zítra si melancholicky udělám druhý křížek a budu se snažit, aby byl letošní podzim stejně tak skvělej jako ty poslední tři.

Letní rekapitualce

2009-09-05T14:57:00.006+02:00

Ne že by se mi do psaní o letošním létě nějak chtělo. Nemocí jsem si střihla třikrát víc než loni, depresí přibližně taky tak a na rozdíl od loňskýho roku to nemohly vyvážit ani festivaly. CofO prima, ale..., Pohoda úžasná, ale..., Faith No More úžasní, ale... a Trutnov božskej, ale...

Who cares, nejdůležitější věc jsem zvádla přímo skvělě a momentálně si užívám volnýho času, kdy mě neomezuje naprosto NIC.

...

2009-08-12T18:59:00.003+02:00

hellscent hates herself for being such a curious asshole.

tak jenom abyste věděli, že se mám pořád výborně.

Up Against The Wall

2009-06-14T17:41:00.003+02:00

Mám za sebou ten rozporuplnejnější týden za několik posledních let.

Začalo to skvělým Planetem, ze kterého se nakonec stala suverénní a především bezstarostná dámská jízda. Víno teklo po litrech (0,7 za dvě minuty, frajeři!), vodka taky, a navzdory dešti a zimě člověk nechtěl oželet skoro žádnou kapelu (na rozdíl od nadcházejícího RFP, že). Nejúžasnější byli The Boxer Rebellion a Peter Bjorn and John (nečekaně :)

Ve středu totální psychický kiks a přesunutí stánic na září. Doufejme, že tímhle vyvrcholila dlouho se táhnoucí krize a nic horšího už mě nečeká. :) A za trest jsem si dala předsevzetí, že odstátnicuju za tři! :)
Ještě ten večer přesun do Ostravské Čezky na Slipknoty. Smrtelná cesta troubícím, blikajícím a neustále odstřikujícím autem, a především společnost v něm ani nijak nedovolila vzpomínat na staré časy. I když chyběl jen jeden den k velkému výročí :)

Aby toho nebylo málo, tak následovala ještě rozlučka se spolužáky v 15ce, která (stejně jako obvykle) skončila ve Fénixu cintáním na ubrus a válením se na chodníku. Paradoxně se tam ale váleli ti, kteří k tomu neměli nejmenší důvod. :)

Co už.
Tenhle víkend jsem zasvětila uklízení, praní, psaní a trošičce vína. Relax jak má být.

May mornings suck.

2009-05-20T05:42:00.004+02:00

Všechno je špatně. Nevím, na čem (ne)záleží a je mi to vlastně celkem jedno. Jenom se už dlouhou dobu nechci vracet z pseudohelp akce ráno za světla a cítit se tak strašně...

only love can heal such a scar

2009-05-18T11:36:00.004+02:00

Vlivem posledních fajn dnů by člověk zapomněl, jak moc nesnáší květen a všechny ty hnoje, kterýma se rok co rok musel prodírat. Smutným uvědoměním pak nakonec je, že těch měsíců nenávidí mnohem víc, a že jen horkotěžko ještě vzpomíná na něco hezkého. A označit to jako životní zkušenosti nejde už ani v ironii, když je člověk schopnej dělat stejný chyby stokrát...

Ale buďme pozitivní...

heartbreaker

2009-05-01T00:42:00.004+02:00

I wake at dusk to go alone
without a light
to the unknown
i want this night inside of me
i want to feel
i want this speeding
i want that speeding

my blood beats black tonight

no need for comfort
no need for light
i am hunting for secrets tonight
eat the sorrow lick the spark
u h oh my blood beats dark

and here it comes
it comes for me
i want to run
i want to scream
get in my car with both eyes closed
full pedal down
and i am speeding

my blood beats black tonight.

Leak of the Day

2009-04-28T09:30:00.002+02:00

love diditleak.com :)

Slowly getting colder

2009-04-16T13:13:00.003+02:00

+

=
feeling good.

Personal Responsibility

2009-03-25T18:22:00.002+01:00

Uškudlené penízky na Jeden svět zřejmě padnou na léčení mých pocuchaných nervů pivem. A zcela sobecky momentálně další brouky v hlavě nechci.

Archive - Bullets

Ukolébavka

2009-03-23T23:53:00.004+01:00

Je březen
Černé nebe nad městem voní deštěm
Ještě jednou to všechno spočítám
Aspoň jednou ještě

Procenta ztrát procenta smutku
procenta štěstí

to co jsem dostal
to co jsem vyhrál
to co jsem propil
to co jsem ztratil po cestě
to co jsem získal poctivě i nepoctivě
Plnoletost i špatnou pověst
papírovou zlatku
po strýčkovi ve vestě
Strýček byl legionář válčil na Piavě
a byl tak poctivý
že když se vrátil neměl práci

Zato měl hodnou ženu na rukou tetování
a smysl pro legraci
A k stáří
rakovinu
Po celý život nenáviděl válku a všechnu její špínu

On byl z těch lidí kteří poletí do vesmíru
A já
nezdárný synovec
zrozený za války a vychovaný v míru
pod očima kruhy jak smuteční pásky
nemohu spát
v této černé promoklé noci
Počítám na prstech
metály života a šrámy z naší lásky

A ty spíš
a možná se ti zdá něco tak krásného
že na to do smrti nebudu mít

Dobrou noc
Jsi krásná i když spíš
Dobrou noc

Je slyšet jak přichází den
Pomalu jako by se vracel z flámu
Bloudí
ulicemi hospod a chrámů
Teď zívá
Zastavil se na rohu

Spi
Já nemohu
(V. Hrabě)

5 days in Prague

2009-03-18T11:05:00.001+01:00

Pět dnů relaxu, zanechání strašáků v Olomouci, kalby, staří známí a koncert.

Tak nějak to mělo vypadat, tudíž to nakonec dopadlo úplně jinak. Pátek třináctého začal zmizelým autem (naštěstí pouze odtaženým ... kdyby tak ti flojdi byli pečliví i v jiných věcech!), pokračoval válením se na gauči a nuceným vykopáním se do LMB na Eagles of Death Metal. Po tomhle skvělým zážitku už mě ani nemrzelo oželení nedělního koncertu v Akráči - přece jen je mojí krevní skupinou spíš pořádnej kotel.
V sobotu jsem ulehčila své hlavě, z 54 cenťáků nechala udělat nějakých 15 a vyrazila s holkama do Chapeau na Bounce! Bounce! Dost šílený střet s přesvědčením, že většina chlapů je normální.
Neděli jsme s Aleninkou proválely na gauči pro nás typickým způsobem, v pondělí si udělaly malinkou procházku po Praze, sháněly pitomý brýle a večer zcela nečekaně zakončily komorně ve třech s lahví vodky.

A trochu srandy po ránu

2009-03-11T12:42:00.002+01:00

Click

word by word

2009-03-10T23:26:00.001+01:00

Album of the year

2009-03-08T19:51:00.003+01:00

It hurts so much.

FB

2009-03-06T20:28:00.002+01:00

Velké díky pánům Endeekovi a Brajenovi a slečně Disenchanted, kteří mi mé státnice jistojistě posunuli na leden.

Endeek ‎(20:46):

kurva, dneska se mění dějiny

Dobré zprávy nejsou na skladě.

2009-03-01T19:30:00.002+01:00

Nejraději bych do sebe kopla půl litru tokaje, co mám ve spíži a šla spát. Pokud možno přiožralá tak, aby mi byly veškterý otázky a strašáky u prdele.

A doufám, že mi Okurka, která se včera nečekaně odebrala do želvičkovýho nebe, odpustí moje neurotický záchvaty. Na to, jak jsem ji "neměla ráda", jsem probulela nějak moc času.

Holy Sh*t!

2009-02-25T17:11:00.001+01:00

Klik a klik.

Po letech, ale přece...

2009-02-23T21:31:00.002+01:00

Klepte si na čelo, ale můj seznam vytoužených kapel, které chci vidět naživo, se začíná pomalu tenčit.

Slipknot 10.6.2009, Ostrava - ČEZ aréna

(Veselíííí, Veselíííí... :)

Do you want to go to the seaside...

2009-02-20T19:08:00.002+01:00

Nevím, kdy jsem si vroucněji přála hodit do batohu plavky, pár drobnejch a odjet někam na jih. I když po tom normálně moc netoužím.

Smutnosti

2009-02-09T11:24:00.003+01:00

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Blbý je, když člověk takovým činem zklame nejen ty kolem, ale hlavně sám sebe. A stejně si pomůže akorát tak do pekel.

Je mi smutno ze sebe, že nedokážu být taková, jaká bych chtěla být.
Je mi smutno z těch, kteří v touze po vlastním štěstí lhostejně šlapou po tom cizím.
A nejvíc smutno mi je z toho, že jsem to dělala taky.

by Angelrays (flickr)

2009 releases

2009-02-02T15:40:00.004+01:00

Je na co se těšit!

Röyksopp
Peter Bjorn & John
Placebo
U2
Chris Cornell
Pearl Jam
Manic Street Preachers
Kasabian
Gus Gus
Eastpark
a možná Muse.

and it hurts with every heartbeat

2009-02-01T15:10:00.005+01:00

We could keep trying
but things will never change
So I don't look back

...

2009-01-27T19:35:00.003+01:00

Jedna dobrá zpráva: udělala jsem poslední zkoušku a mám až do státnic (velmi relativní) klid.
Jedná špatná zpráva: lístky na bratislavský koncert Nouvelle Vague jsou vyprodané.
Druhá špatná zpráva: zemřel Charlie Wesley Cooper (Telefon Tel Aviv). Jestli jsem váhala, zda jít v březnu na Avishai Cohen Trio nebo na TTA, tak se to velmi smutně rozhodlo.

Now6

2009-01-26T16:30:00.002+01:00

Páteční lehkou nevolnost zapříčinila vidina večeru stráveného na bowlingu, protože! Můj naprostý pohybový antitalent (jsem k sobě nějaká kritická poslední dobou viďte?) a představa několik kilogramů vážící koule mě dosud vždy přinutila vyhnout se takto strávenému večeru, jenomže tentokrát mi to už neprošlo. No, nebolelo to. Minimálně mě ne. :)
Sobotní večer jsme strávili na Plese chovatelů drobného zvířectva Polanka nad Odrou (lol), kde jsme vyměnili elegantní panákovky za socialistické půldecovky plné levného pitiva nejrůznějších barev a mírně podnapilí trsali na pochybnou hudbu made by casio.
A radost z krásného víkendu nezkazila ani koncová světla vlaku, který má zpoždění pouze za předpokladu, že je mínus dvacet a vy stepujete na nástupišti už dvacet minut předem. "Aspoň máme další společný zážitek." Ale na popelnici nemá teda! :)

Radost mi kazí jen zítřejší zkouška z Moderních filozofických směrů. Ačkoli je to pořád srozumitelnější než nějaká pochybná patristika (nebo kýho čerta to bylo), s filozofií jsem se nikdy nekamarádila a ze zkoušky mám vítr. Snad bude pan profesor shovívavý.

the best concert ever

2009-01-22T16:00:00.000+01:00

Stejně tomu pořád nemůžu uvěřit.

Now5

2009-01-18T00:24:00.005+01:00

Kéž bych do své genetické výbavy dostala o kapku víc bystrosti. Nemusela bych číst každou stránku jakékoli filozofické (potažmo sociologické) knížky třikrát, abych pochopila, co tím chtěl autor říct (pokud se tak vůbec zadaří). Taky bych chtěla mít vůli, větší rozhled, umět se prosadit, nebát se budoucnosti a necestovat tak často do minulosti. A celkový seznam by byl mnohem, mnohem delší.
Pro blízkou budoucnost si zatím dávám tři cíle:
1) začít psát bakalářku a učit se na státnice (první krok - objednání knížek z knihovny - splněn)

2) omezit závislost na netu (a s tím spojenou neukojitelnou touhu po šmírování jiných. Na(ne)štěstí jsou blogy mrtvé, zážitky posledních dnů stačí shrnout do jedné nicneříkající věty, uveřejnit ji jako status na fejsu, spacáku nebo twitteru a je hotovo.)

3) odstěhovat se od rodičů (ač bez plné ledničky brzo pojdu)

Lednové dny jinak plynou celkem klidně (holt zkouškové na žurně je zkouškové na žurně), na kamarády přišlo nějak předčasně jaro, zato venku chumelí ostošest, což je krásné (pokud je kopec na Hanáckého pluku poštěrkovanej). Po dlouhé době jsem dočetla knihu do konce (Marquéz - Dvanáct povídek o poutnících), naopak ve velmi kratičkém časovém intervalu si stihla oblíbit album Fever Ray. Poslechla jsem si taky nové Franz Ferdinand, kteří jsou tak nějak jiní?! Neotřesitelné první místo však pořád připadá Röyksopp.

A tak nějak pro leden typické - úsměvné události (Entropa) střídají smutné (smrt J. Kaplického).

Co je moc, to je MOC.

2009-01-16T17:57:00.002+01:00

Jestli bude v přístím čísle Reflexu další článek o fejsu, tak s ním končím.

2007 & 2008

2009-01-04T19:58:00.003+01:00

07 - Divočina. Ozvalo se moje nevybouřené mládí.

Nejlepší koncerty - Incubus, NIN, Beatsteaks.
Nejoblíbenější alba - Röyksopp - Melody AM, Beatsteaks - Limbo Messiah, INXS - Switch, QOTSA - Era Vulgaris, Radiohead - In Rainbows

Nejskvělejší trip na Slovensko/ RFP a toiky (haha)/ sázavský VIP bar/ trutnovská smrtelná noc v keřích (hlavou dolů)/ Interview/ nášUP (doslova)/ podzimní skrývání a hraní.

Edit: plus Warholka!!!

08 - Extrémy. V obou směrech dosti intezivní. A hodně životních poprvé.

Nejoblíbenější hudební věci sem vypisovat nebudu, od toho funguje tlačítko 12 months na lastefemku, navíc to má asi tak stejnej efekt jako sypat si sůl do nezahojenejch ran, na tohle mám paměť až moc dobrou…Tak jen namátkou.

Nejlepší koncerty - Beatsteaks (Planet), Inga Liljeström s červeným sluchátkem a Koop se spoustou deště (a stejně už je to tady.)

Prokalené noci a návraty domů/ Anglie/ Gegen die Wand v 9ce/ ležení na pódiu eska s láhví Heinekenu v ruce, koukání do stropu a poslouchání Guillemots/ nejhnusnější (před)léto/ božskej Trutnov/ nové a těžké začátky/ workoholismus/ happy end.

Tak ať se nám všem tenhle rok vydaří aspoň o trošičku líp a serte na předsevzetí:)

Zimní chata

2009-01-04T01:44:00.002+01:00

Pitíčko pro 4...nakonec chybělo:)

Fritovice, paprikovice, sýrovice a klíčovice

Fritovice detail

Pan šéfkuchař

Jméno, město, kuře, stavení

Smrk smrk

Silvestrovské občerstvení

Na chatě patří chlast do hrníčku!

Cesta domů

Jak na Nový rok...

2009-01-02T15:38:00.003+01:00

O tom, jak tohle pořekadlo funguje, jsem se dostatečně přesvědčila v loňském roce. Letos zřejmě problémy srdečního rázu nehrozí, ale se zdravím to asi bude všelijaké. Baštím nitrofurantoin, z hnusné sody se mi chce už zvracet a do toho doznívají poslední příznaky další přechozené chřipky. A to jsem posledně machrovala, že jsem klikař.

Silvestr průměrný, první den nového roku úžasný. Kapka luxusního ledového vína, relax film a osamělý byt jen pro dva.

Christmas time

2008-12-30T09:04:00.003+01:00

Ačkoli stál Štědrý večer za pěkný kulový, svátky si užívám nejvíc za posledních pár let. Je hezký se setkat s lidma, se kterýma se člověk delší dobu nevidí, případně poznat nové a vědět, že se všem (relativně) daří.
Naopak Silvestra "slavím" vyloženě nerada, ale zatím vše nasvědčuje tomu, že letos by se mohl vydařit. Tak uvidíme. Jet do patnáctistupňových mrazů se začínající chřipkou je riskantní, ale co. Jsem starej hazardér a zatím mi to vychází. :)

Předvánoční party na Dobrovského

Předvánoční party ve vinárně

Předvánoční party se starýma vojnama:)

Vánoční návštěva u prcků

Předsilvestrovská party v Barlamentu

A nejen filmy umí předčít očekávání.

2008-12-17T17:33:00.004+01:00

elizabeth caffey (deviantart)

The Black Balloon

2008-12-16T12:30:00.003+01:00

Je ještě krásnější, než by člověk čekal.

Haleluja!

2008-12-15T14:00:00.002+01:00

No není na světě krásně? Click.

Now4.

2008-12-07T17:42:00.004+01:00

Můj blog se pomalu (ale jistě) stává spíše fotoblogem. Je to jednodušší, rychlejší a zábavnější. Zvlášť, když má slovní zásoba a vyjadřovací prostředky zdaleka neodpovídají kvalitám studenta mého oboru. Smůla. Za několik týdnů budu navíc stát před rozhodnutím, jestli v této marnosti pokračovat, nebo zkusit štěstí jinde. Každá varianta přináší jiné problémy a risknout obě je téměř nemožné. Netřeba však předbíhat. Už jsem totiž stihla propásnout jeden zápočet a zakončení některých předmětů se mi momentálně zdá jako těžko splnitelné. Zatím funguje encouragement typu leden to jistí.
Tenhle týden mě čeká společně s léčením si protivné virózy a na-poslední-chvíli-splněných-úkolů taky Cinepur a PAF. Pracovně, jau jau. Ale nejde se netěšit. Zbožňuju filmové festivaly - převaha dobrých a pod dvě hodiny trvajících (nutnost!) filmů je prostě lahůdka.

A kdo stojí o lahůdky hudební, můžu doporučit soundtrack k filmu Gegen die Wand. Podařilo se mi ho dopátrat až minulý měsíc, ale stejně jako film stojí za to.
Asi si tenhle rok neodpoustím žebříčky.

Předvánoční nákupy, obžerství a zrcadla.

2008-12-01T00:16:00.003+01:00

Mám za sebou překrásný víkend. Třídenní nákupy možná nejsou ideálně stráveným volným časem, nicméně je krásné užívat si vydělané peníze, zahodit za hlavu starosti (i když jich momentálně moc není) a dopřávat si konzumní způsoby života. A ještě s chlapem, kterej nepyskuje, nosí vám tašky a občas vás trumfne.

Ikea Vánoce

Ikea rybičky

Lindexová šálička

podlehla jsem (zlatý botky nebo womenajzr, to už je nastejno ne?:)

(don´t) soothe me everyday

2008-11-25T23:53:00.002+01:00

Dnešek byl přesně z těch dnů, kdy se nic nekazí, naopak je dost důvodů, proč mít radost, ale výsledkem je stejně jen pocit osamělosti a prázdnoty. S odchodem z práce jsem ztratila jeden z pevných bodů a trávit večer sama ve studeném pokoji je po všech těch nocích hotové martyrium. Měla bych se dát dohromady, zbavit veškerých strachů a závislostí a zvyknout si na větší volnost. Hlavně tu vztahovou. Začínám se děsit sama sebe.

missed Let the sun rise

Been fired party

2008-11-25T14:44:00.004+01:00

Včerejškem jsme (násilně) skončili jednu překrásnou, ač vysilující etapu. Vztek už mě pomalu opuští, lítost ne, ale ču*ák bude pořád ču*ákem, whatever. Zapili jsme to s bandou nejvěrnějších v jiných klubech a hospodách a bylo to fajn.

O&I

F&me

Sweeties

we´re all drunk

a obvyklý emefův harém

2008-11-10T20:25:00.004+01:00

V říjnu jsem se těšila na tři alba. Dvě z nich mě nebaví a třetí ani nevyšlo. Tak snad to spasí Áňa z Norska. Začátek desky zní slibně.

A týdny plynou a plynou...

2008-10-28T22:32:00.003+01:00

...téměř ve stejně šíleném rytmu. Ne, že by to před rokem bylo jinak, ale minimálně už nemusím tápat sama v sobě a v říjnových mlhách na cestě domů.
Konec melancholie.

divoká studentská středa
aneb
žurnalisti po dvou letech na kostce

išek a jaňule

bodyshot na baru

čtvrteční Praha a Gus Gus (hodina a deset minut je fakt málo!)

GRC.

2008-10-18T21:39:00.002+02:00

photo: Milan Malíček

Což o to, dalo se to čekat, ale že "třetí nejsilnější stranou je celorepublikově KSČM s více než 15 procenty," to je kurva alarm.

Jako zastara.

2008-10-07T23:29:00.002+02:00

Snad jen více starostí, únavy, zodpovědnosti, nejistoty, ale zároveň i jistot.

Swapping.

2008-10-03T17:41:00.002+02:00

Současným seriálovým králem se stává Dexter, protože HIMYM: Season 4 SUCKS!

Play or you'll never know

2008-10-02T14:37:00.000+02:00

Tak nám začal semestr.

2008-09-26T15:28:00.003+02:00

A v jistých ohledech stejně jako loňský. Zase chodím spát o půl sedmé, zaspávám školu, případně usínám v hodinách, pařím a je mi hezky.

Najděte rozdíly (sept. 2007 & sept. 2008)

Now 3.

2008-09-20T14:56:00.002+02:00

Po každém pátku mám o krok blíže k tomu, abych přestala nezřízeně chlastat. Jsem unavená, smutná a zklamaná. Mám nakrájenej prst, v sobě francouzskou polívku z pytlíku a čaj, za sebou pouhou hodinku a půl spánku a před sebou mám potenciálně prima večer. Tak snad.

Into The Wild

2008-09-17T17:21:00.003+02:00

Zbožňuju filmy, který mají co nabídnout jak po vizuální stránce, tak i po té hudební. Pak už nevadí, že příběh malinko pokulhává. Krásu Aljašky jsem si navíc umocnila peřinou a borůvkovým čajem a Eddie Vedder povytáhl svým soundtrackem celkový dojem taky o pořádný kus nahoru. Trochu přetažená, ale okouzlující podívaná.

Happiness is only real when shared.

Now 2.

2008-09-15T00:29:00.003+02:00

Jestliže předchozí víkend nevypadal tak, jak jsem si ho představovala, ten právě uplynulý by ho ještě dvakrát trhnul. Z počáteční příjemné práce se vyklubaly ožralecké bitky, příšerná únava a chuť postřílet všechny kolem. Nakonec jsem ještě jedné notně podnapilé slečně trhající plakáty vynadala do krav a na oplátku si vyslechla mnohem horší věci. Ale normálně to nedělám. Fakt.
Sobota & neděle = revitalizace. Tak trochu. Se studeným počasím se vrátilo sotva doléčené nachlazení, ale to nevadí, protože ten podzim, ten už je cítit! A i když si zakazuju melancholičit, je to předem prohraná bitva. A navíc vyjde na konci října deska od pánů, kteří dělají z lidské kůže Himaláje.

Thanks.

2008-09-09T13:50:00.002+02:00

Now.

2008-09-08T09:49:00.002+02:00

Víkend byl nakonec všechno, jen ne odpočinkový. Postávání za barem se zvrhlo v hodinové galeje, kde psychická pohoda rozhodně nevládla a následující čtyři hodiny spánku potřebnou energii taky moc nedodaly. Normální režim fungování se mi podařilo nahodit až při vaření nedělního oběda, tradičního pošťuchování a Simpsonů.

A teď mám před sebou dva týdny opravdovýho volna. Ale že bych z toho byla odvařená, tak to teda vůbec.

You can´t fake the sunshine

2008-09-04T18:59:00.004+02:00

Po několika měsících jsem si přinesla z knihovny knížky a celej víkend hodlám strávit v posteli. Vzhledem k zítřejší první akci v novém školním roce to ani nebude těžké. Těším se. A moc! Podařilo se mi dohnat nejhorší resty a končící semestr snad taky bude bez ztráty bodu. Ale beztak je to všechno nějaký divný. Paradoxní.

Basta Bozeňov 2

2008-09-01T21:13:00.002+02:00

Jsou skoro stejný.

To byl ráj.

made by bobeš

Say wow.

2008-08-30T22:46:00.001+02:00

Valium Skies

2008-08-28T22:20:00.004+02:00

Jsou dny, který se tváří děsně zbytečně a přitom nejsou. Prospala jsem půl odpoledne, občas se jen natáhla, překlikla na nějakej smutnější song a trochu zamokřila polštář. Děcka já ale vůbec nejsem nešťastná! Nebo mi možná hráblo. Poslouchám The Verve, točím se na židli a užívám si samotu. Společnost mi dělá akorát zmatenej ušák. Chudák, vyhrabal se z toho žebradla až dnes.

Veď mě dál cesto má!

2008-08-27T15:37:00.008+02:00

Čím silnější zážitek, tím hůř se hledají slova. Navíc jsem si místo vzpomínacího dojezdu namíchala guláš z piva, zelené a vražedně hezké zpovědi na baru, tudíž se mi přání "doufam ze napises neco na blog aby to tam mezi tema megadepkama bylo taky trochu vesely!" bude plnit obtížněji než jsem si myslela.

Čtvrtek
první vlak: zelenej božkov, the proclaimers, "you little shit" a naučení se letošního trauč pokřiku.
druhej vlak: zprvu hnusnej vínčák začíná chutnat dobře, ve Starkoči nastupují perníčky a maskovanej rumčák v kole :)
The Subways překvapují a slečna od baru má pamatováka:) Be mine little rock´n´roll queen.

havaniny bradavky :)

slečna od baru

Pátek
5:59 - "Horáci! Rozdělej mi ji tak, že až přijdu do stanu, ať tam leží s roztaženejma nohama." Sebevědomí některých chlapců je nekonečné.
6:30 - "Punk pičo! Trutnov!" "Drž hubu!"
Šnapi šnapi šnapi (chutná všem a účinkuje rychle). Evolution Dejavu, přichází víno s colou a pak se hasíí na lavičkách. Na Airfare tak trochu vypouštím duši, i když to tehdy v březnu mělo z domácích repráků větší koule. A po Zvířatech raději spát, páč nepadá rosa, ale melancholie.

ňuf :*

na Kladně umí číst už ve třiadvaceti letech...

...a jak jsou k tomu vynalézaví!

šnapi šnapi šnapi

punk pyčo

Sobota
Flákárna u stanu, další šnapi šnapi šnapi, trochu nudní -123 min. (jak too?), "prosím vás nalejete mi ty 4 becherovky do jednoho kelímku?" "jasněéé" a puuuf, ze čtyř panáků jsou dvě deci. Na duc duc duc disko jsme padaly z laviček jak figurky a všichni z nás měli pěknou prdel. Následovala brutální travní bitka a rande u baru před Soulfly. Dobrý rande. Skončilo druhej den ráno probuzením pod jedním spacákem.

travní bitka

s tomem. víc nevím:)

babičkáá

slaďouši

typicky trutnovské foto... kdo to je?! :)

další typické foto...tam byla klárka? a kdo to fotil? :)

všechny cesty vedou k baru

Neděle
Prší a je zima. Nasrat, v devět jdeme na Boron a lámeme se smíchy. Na Eastpark si beru svoji buženou kundu a umírám optimismem (skoro. et naživo vždycky zasklí oči). Česnečka v prima restauraci a "ten kluk má nejdelší éééé, co jsem kdy slyšel". Dlouhá session u stanu a potom Tleskači, Mankáči, Bobčák (veď mě dááál, cesto máááá), Dark Gamballe, God save the queen a Dhols! Škoda, že si nevybavuju zdaleka tak je, jako ty kolem. Chacháá. Aloe vera slivovice. Na závěr nejšílenější věc ze všech, neměcký JZD pop by DJ Scratchy. Ve čtyři nakonec balíme a za "holé prdele, kulí, pekáče a čehovšehomožnýho" máváme Trutnovu. See u later.

luv luv luv

gambáči

různobarevný oči útočí:)

basta

pics by me, alenka, helenka, terka, bobes and tom

Tak to nakonec zní docela vesele, i když končím v slzách. Jsem debil.

the best band EVER

2008-08-20T23:55:00.000+02:00

Díky bohu, že už je ten blok zbořenej. Děsně mi chyběli.

Exit

2008-08-19T19:33:00.003+02:00

Dý dap dap dap

2008-08-18T11:07:00.001+02:00

Když se zbortí veškeré ideály a jistoty, je na čase sundat si růžové čočky (a jde to těžko, protože jsou fest přilepené, takže to bolí). Ale nikdy nemůže být tak hrozně, aby aspoň tohle nezabralo.

Jestli fakt není lepší číst si o tom, kdo si nechal udělat plastiku

2008-08-09T16:51:00.001+02:00